Kvalitní a dobře obsluhovaný kamerový systém je významným pomocníkem policie k zajišťování bezpečnosti občanů i k ochraně jejich majetku. Snadno zranitelné skupiny jako jsou ženy, děti, senioři i nemocní jej rozhodně uvítají i na dalších místech.

Již delší dobu však očekávám, že po spáchání zločinu bude mnohem akčněji využíván integrovaný kamerový systém včetně podnikových a dopravních kamer k polapení zločinců, násilníků, zlodějů, k nalezení odcizených aut, kol nebo pomůže zadržet vandaly. Efektivitu využívání však doposud stěžuje i tzv. „Úřad pro ochranu osobních údajů“, který spíše funguje na ochranu zločinu a k zametání stop a který zároveň ignoruje právo na svobodný přístup k informacím a nerespektuje ducha Aarhuské úmluvy. Kdo má čisté svědomí, nemusí nic skrývat a nevadí mu, že je někde viděn, třeba v televizi. V televizních pořadech působí až beznadějně, když jsou tváře zločinců retušovány a obětí nikoliv.

V pořadu „Na stopě“, kde veřejnost může napomoci s identifikací pachatelů z kamerových systémů je např. věnován příliš malý prostor k opakovanému sledování a studování záznamů. I styl chůze je dobrým znakem k identifikaci. Místo toho je dlouze zabírán komentátor. U naléhavých případů jako jsou únosy a přepadení bych očekával i včasné, téměř okamžité zapojení televizních zpráv. Policii přeji, aby její práce nebyla mařena soudnictvím a díky kamerovým systémům dále vzrostla objasněnost případů. Občané by jistě uvítaly i to, aby po odhalení zločince i jeho odsouzení, nemuseli sami ze zločince dolovat např. náhradu škody za vykradené auto a vymáhání se stalo normální činností státních orgánů.

RNDr. Jiří Bendl, CSc., zastupitel MČ Praha 4, SZ
Radniční časopis Tučňák, únor 2013, str. 22