4. 10. 2006
Praha je ze všech českých měst nejvíce zasažena nadměrným hlukem z dopravy. Podle studie Státního zdravotního ústavu bylo v r. 1994 postiženo hlukem téměř padesát procent obyvatel.
Od té doby se automobilový provoz v Praze mnohonásobně zvýšil zejména ve střední a vnější části města. S růstem intenzity provozu a rychlosti projíždějících vozidel rostla také hluková zátěž.
Je statisticky prokázáno, že když je člověk dlouhodobě vystaven nadměrnému hluku, výrazně stoupá pravděpodobnost, že se mu zvýší krevní tlak, dojde k infarktu myokardu, objeví vředy žaludku, záněty horních cest dýchacích a jiné civilizační choroby. Samozřejmě, že může být postižen i sluch a nervový systém.
Proto zákon o ochraně zdraví stanoví hygienické limity hluku a ukládá povinnost vlastníkovi komunikace zajistit organizačními či technickými opatřeními, aby nedocházelo k překračování limitů. Jestliže však ten nemůže limity z vážných důvodů dodržet, může komunikaci provozovat jen na základě časově omezeného povolení vydaného hygienickou službou, když prokáže, že učiní opatření na snížení hluku.
Obrátí-li se však občané na magistrát jako na vlastníka komunikace, aby jim vybudoval protihlukový val, stěnu či polozavřený tunel nebo aby jim vyměnil okna, dostane se jim odpovědi, že na taková opatření město nemá peníze. Dokonce i primátor Bém v Mladé frontě Dnes ( 26.7. 2006) napsal, že „Praha v současné době ani v nejbližší budoucnosti nebude mít šanci zákonem stanovené limity dodržet…Ač jsme městem poměrně bohatým, na toto peníze opravdu nemáme.“
Jak je možné, že město nehodlá respektovat zákon? Zřejmě si myslí, že na něj vyzrálo, když po několika letech od jeho přijetí obdrželo v roce 2005 rozhodnutí hygienika, jímž na dvanáct let povoluje překročení hygienických limitů hluku. Hygienik však nemůže povolit rušení hlukem, může pouze udělit výjimku k provozování komunikací, na nichž jsou limity překračovány. Tato výjimka v žádném případě neznamená, že by vlastník komunikace neměl i nadále povinnost hluk snižovat a že se my občané nemůžeme domáhat svého práva na protihluková opatření.
Jsem jedním z tisíců vlastníků nemovitostí, kteří žijí na Praze 4 při severojižní magistrále a kvůli hluku jsme nedávno podali žalobu na magistrát jako vlastníka komunikace. V mimosoudním jednání jsme požadovali, aby nám buď magistrát vybudoval polozavřený tunel a nebo aby nám vyměnil okna za vzduchově neprůzvučná, zavedl co nejdříve mýtné na Nuselském mostě, snížil rychlost a vymáhal její dodržování, vymezil jeden pruh pro auta s dvěma či více cestujícími a hlavně aby nebudoval dopravní rampy na magistrálu, jež by provoz ještě zvýšily.Věřím, že uspějeme a že uspějí i ti, kteří podobnou žalobu na město podají, a město na protihluková opatření prostě peníze bude muset najít.
Přesto si myslím, že existuje rychlejší způsob, jak vedoucí představitele města přimět, aby už konečně začali problematiku hluku řešit, a tím je účinný politický tlak. Proto kandiduji do zastupitelstva hl. m. Prahy a městské části Prahy 4 za Stranu zelených, která ve svém programu klade důraz na rozvoj a zkvalitnění veřejné dopravy a na zklidnění dopravy automobilové. Nejenže prosadíme protihluková opatření, mezi něž patří také snížení a kontrola rychlosti, ale získáme na ně další zdroje tím, že co nejdříve zavedeme výběr mýtného. Nebudeme čekat dvanáct let či déle.Výjimka „k překračování hlukových limitů“, kterou si město objednalo u pražského hygienika prokazuje, že veškerá tvrzení primátora a ostatních představitelů města, že lidem se uleví v roce 2010, kdy budou dostaveny okruhy, nejsou pravdivá.