4. 10. 2006
Kolem řešení Pankrácké pláně se přešlapuje už několik desítek let, vedou se učené diskuse i soudní spory. V současné době řeší problém i UNESCO, jelikož plánovaná dostavba – mrakodrapy- naruší panorama Prahy.
Naposledy -18. září 2006 kvůli plánovaným mrakodrapům byla uspořádána v Praze mezinárodní konference. Čtyři desítky architektů akademicky debatovalo, jestli na tuto lokalitu patří či nepatří takové stavby. Je nutno dodat, že žádný z těchto odborníků, kteří rozhodovali o životním prostředí tisíců zdejších obyvatel, zde nebydlí. Věc byla posuzována pouze z hlediska estetického pohledu na Prahu jako celek, přeložme: jaký výhled budou mít turisti z rampy Pražského hradu. Toto je z hlediska ochrany Prahy jako památky UNESCO důležité, pro mě jako pro patriota ale méně významné než pohoda lidí, kteří zde bydlí.
Úvod do problematiky
Na tzv. Pentagonu, u stanice metra Pankrác trčí tři zuby, pozůstatek to předlistopadové doby. Jediná z těchto staveb má podle odborníků uznávanou architektonickou hodnotu. Údajně i rekonstrukce se zdařila. Jde o objekt bývalého Motokovu.Ostatní stavby jsou pouze trpěny, protože jejich demolice –zvláště budovy Rozhlasu -dnes ovšem City Tower by byla údajně příliš nákladná.
Uvažuje se tedy o doplnění dalšími stavbami. Bohužel nikoli s ohledem na místo a potřeby lidí. „My skoupíme pozemky a je na nás, co tam bude,“ odpověděl k mému úžasu užaslý zástupce jedné z developerských firem, když jsem se ptala, jestli proběhla nějaká soutěž, aby bylo možno vybrat nejlepší projekt.
Jako komerčně nejvýhodnější zvolili investoři-developeři stavbu velkého obchodního centra pod názvem Arkády a dvou solitérních výškových budov: hotelu a luxusního bytového domu.
Komu, že pozemky patřily? Mapu původních majitelů investoři odmítají zveřejnit. Kromě soukromých majitelů tu ale významný podíl patřil magistrátu a jiné byly ve vlastnictví Prahy4.
Stav – nestav
Ještě na začátku devadesátých let Do roku existoval tzv. Útvar hlavního architekta Prahy, který usměrňoval a dohlížel na urbanistickou celistvost Prahy. Nyní vzhled staveb podléhá de facto pouze vkusu a komerčním záměrům vlastníka pozemku.
Jaký byl záměr předlistopadových urbanistů netuší ani odborníci, na čem se však shodují, že stavba mrakodrapů byla omylem. Snad z bezradnosti, snad ze servilnosti ke světovým veličinám byl k řešení vyzván americký architekt Richard Meier. Ten lokalitu pojal po-americku a navrhl zde další mrakodrapy. Dva z nich měly zdaleka převyšovat stodvacetimetrovou budovu Rozhlasu.
Na jiném místě jistě pozoruhodně stavby, ale jejich výška byla i na naši odbornou veřejnost přílišná, navíc jejich realizaci zabránila i newyorkská tragedie. Přesto se stále o výškových budovách – i když o poznání nižší – uvažuje.
Podle posledního – avšak ještě neschváleného projektu – není zde vydáno ani územní rozhodnutí – mají na pláni stát další dvě výškové budovy bombasticky nazvané Epoque. Tzv. „Věčko“ má být luxusním bytovým domem, „Rozstřílená plechovka“ bude dalším zdejším hotelem.
V praxi to znamená i obrovské dopravní zatížení nesoucí s sebou další dávku výfukových plynů a hluku. V přímě návaznosti na Pankráckou pláň se staví několik dalších gigantických administrativních budov neprůhlednými investory i s jejich záhadnými záměry. Jisté je jen to, že Pankrác za těchto okolností bude největším parkovištěm nejen v Praze, ale zřejmě i v Evropě.
Co Praha 4 potřebuje
Praha 4 je největším pražským obvodem a paradoxně žádným centrem. Radnice Prahy4 v Táborské ulici je mimo dosažitelnost většiny obyvatel. Právě Pankrácká pláň by plně vyhovovala z hlediska dostupnosti. Nicméně umístění radnice je pouze hypotetické, ostatně není důvod, proč by ji tu chtěli stavět zahraniční investoři, kteří vlastní pozemky.
K jistě rehabilitaci Meirovy studie z roku 1997 nutno připomenout, že obsahovala také náměstí, což na dnešní koncepci zcela chybí. Mám zato, že právě náměstí – na venkově náves- jsou neodmyslitelným prvkem obcí. Co je to vlastně náměstí představách středoevropského občana? Je to prostor ze všech stran obklopený měšťanskými domy, kterému vévodí kostel a radnice. Možná konzervativní pohled, nicméně po staletí fungující. Bylo – a mělo by být místem setkávání občanů navzájem, ale třeba i s představiteli obce, dále místem veřejných kulturních akcí nebo trhů. Absence takového místa činí město chaotickým a bezduchým. To má samozřejmě vliv i na psychiku lidí.
Pro koho se tedy staví?
Základním argumentem stavitelů zdejších mrakodrapů je, že nabídnou z horních pater okouzlující pohled na Prahu. Je ovšem dokázáno – a to i bez „11.září“- že se v takové výšce lidé rozhodně necítí „jako doma“. Navíc, tento luxus využije pouze promile občanů či dojíždějících zaměstnanců firem, kdežto ostatní, zdůrazňuji místní obyvatele budou nevhodnou zástavbou trpět.
Zakládání různých dceřiných firem znepřehledňuje vůbec situaci a není jasné, kdo bude budovy provozovat. Je nabíledni, že se do luxusního mrakodrapu nebudou s nadšením stěhovat žádní nájemci. Ti movití volí příměstské lokality, ti „normální“ na koupi nebudou mít. Je zde ovšem řešení. Přeci jen jsme na Pankráci. Možná se nakonec podaří, aby byli vydáni z Baham či jiných podobných útočišť naši zatím vysmátí podnikatelé. Lze zde vybudovat luxusní věznici s výhledem na celou Prahu.
Nebuďme ovce
Problematikou se zabývám dlouho a jako občan jsem nenašla argumenty pro podporu nynějších projektů. Proto jsem se rozhodla kandidovat v komunálních volbách za Stranu zelených, s jejíž základní prioritou: ochranou životního prostředí se zcela ztotožňuji.
Jsem pro dostavbu Pankrácké pláně. Chci, aby toto místo ale sloužilo zejména místním lidem a to nejen mladým, ale i starší generaci, která si jako původní zdejší obyvatelstvo rozhodně zaslouží žít v srdci blízkém prostředí. Chci, aby zdejší občané měli možnost se zde setkávat v parku, v restauracích, v kavárničkách. Chci, aby zde byly služby pro občany. Chci, aby zde byla vybudovaná elegantní radnice. Chci, aby zde fungovala dobrá a levná tržnice.
Ráda budu spolupracovat s občanskými sdruženími /například s Občanským sdružením Pankrácká společnost/ či Atelierem pro životní prostředí, které mají problematiku dobře zpracovanou a bojují o zájmy zdejších občanů.
Pankrácká pláň je stále výzva pro architekty, kteří, dokáží skloubit zástavby „Zelené lišky“, Družstva Repo i sídlišť ze sedmdesátých let. Moderní architektura neznamená pouze obal za skla a hliníku, tedy skladiště pro zboží či lidi.
Doc.ing.arch. Michal Hexner z katedry urbanismu Fakulty architektury na zářijové konferenci prohlásil, že by byl pro zbourání budovy Rozhlasu. Jsou tedy i jiné cesty než nevhodná dostavba.