12. 5. 2007
Problematika městské zeleně má – obecně vzato – dvě hlavní roviny. První je její zakládání (vysazování), druhou pak její údržba.
V historii nedávno minulé byla městská zeleň často vysazována v tzv. „akcích Z“ nebo jinak podobně. Projekt někdy úplně chyběl nebo jaksi nebyl momentálně k dispozici, a tak se partičky horlivých brigádníků z řad obyvatel obytných souborů panelového typu pouštěli do zkrášlování bezprostředního okolí svého bydliště po svém. Jinými slovy se vařilo na místě z toho, co bylo. V průběhu let pak byly výsadby ještě doplněny o nějaký ten stromek přivezený z chaty. Za dalších 15-20 let se ten malý smrček vydrápal až do pátého patra a byl tu problém. A tak náš milovník zeleně vylezl na strom a uřízl ho v půlce. K nelibosti všech si strom přesto nedal říct a po několika letech zotavování opět začal růst vzhůru. A tak byl znovu a znovu tvarován, usměrňován a vylepšován.
Tady narážíme na jeden z hlavních problémů městské zeleně a tím je používání naprosto nevhodných druhů rostlin. Většina ploch zeleně v městské zástavbě má jasně definovanou rozlohu i tvar. Velká část vegetace se navíc nachází v těsné blízkosti obytných domů. Z toho je bezpodmínečně nutné vycházet při projektování a volit taxony velikostně a tvarově odpovídající danému prostoru. Lidé se často mylně domnívají, že lze rostliny (stromy nevyjímaje) řezem udržovat v libovolném tvaru a velikosti. Každý organismus, ať už rostlinný nebo živočišný, má svůj genetický “stavební plán“, který mimo jiné určuje i habitus jeho nositele. Tím, že uřízneme stromu terminál nebo jinak hrubě narušíme jeho vývoj ve snaze si jej podmanit, docílíme pouze nevratného poškození a trestuhodného zmrzačení. Strom pak bude od nejbližší růstové periody systematicky pracovat na návratu k “původnímu“ stavu, tedy za podmínek, že zásahy na něm provedené nebyly pro něj likvidační. Tím nechci říci, že by řez a tvarování dřevin byl nevhodným pěstebním zásahem, ale chtít např. dřeviny přirozeně dorůstající 10-15 m řezem udržet ve výšce 1,5 m prostě až na výjimky není možné bez jejich devastace. Nehledě na to, že je neporovnatelně levnější zaplatit dobrého projektanta se znalostí dendrologie a následně podle jeho návrhu realizovat zeleň bez zbytečně zvýšených nároků na údržbu, která nakonec stejně nebude v patřičném rozsahu zajištěna.
Dalším omylem obyvatel panelových domů je, že strom, který jsem si před domem kdysi zasadil, si můžu také pokácet nebo ořezat, když mi začne překážet, protože je můj. Strom se v okamžiku zasazení stává majetkem majitele pozemku, na kterém je vysazen, nikoliv toho, kdo jej vysadil. Jakýmikoliv zásahy se tedy dopouštíme trestného činu poškozování cizí věci.
Toto dědictví, ať už v podobě vlastního stavu zeleně nebo přístupu k ní, jsme tedy přebrali od minulé generace a stalo se pro nás startovní metou.
V současné době má zeleň ve městech pozvolna vzrůstající úroveň. Velký podíl na tom mají plochy soukromé, leč veřejně přístupné zeleně firem, které investují mnohdy nemalé částky do zkrášlení okolí svých administrativních, prodejních a prezentačních sídel. U těchto ploch většinou už nechybí závlahové systémy, které posouvají celou problematiku zeleně ve městech do úplně jiné sféry. Samozřejmě tyto plochy, i když se přímo podílejí na utváření její podoby, nelze fakticky považovat za klasickou městskou zeleň. I ve sféře vegetace zakládané a udržované městem se začínají tu a tam objevovat pěkné realizace, je jich ale pomálu.
Co se týče vlastní druhové skladby rostlin vhodných do vysoce urbanizovaného až industriálního prostředí je potřeba si především položit otázku, kdo, jakým způsobem a jak často se bude o zeleň starat? Čistě z pohledu designu nabízí město uplatnění prakticky pro veškerý dostupný sortiment rostlin vhodných do našich klimatických podmínek.
Samozřejmě musíme posuzovat výběr rostlinných taxonů pro každý konkrétní případ samostatně. Například podle architektonického slohu okolní zástavby, míry a druhu zátěže, jíž bude vystavena, stanovištním podmínkám a podobně.
Při výběru rostlin, vycházíme-li ze současného neutěšeného stavu systému péče o zeleň, proto vybíráme především druhy tolerující jen velmi sporadickou údržbu (hlavně závlahu), špatné půdní podmínky (devastace půdy, např. stavební činností, zasolováním atd.), znečištěné ovzduší a v neposlední řadě s dobrou rezistencí proti neodborným zásahům (bohužel často i „odborných“ firem).
A to se dostáváme ke druhé rovině problematiky městské zeleně, a tou je její údržba. Sebe lépe založená vegetace bez údržby zpustne a stejně tak kvalitně udržovaný leč nevhodně založený porost nikdy nepřinese kýžený efekt.
Podnikání v oboru poskytování služeb pro zemědělství a zahradnictví, do kterého spadá i zakládání a údržba městské zeleně, patří k živnostem volným a tedy nepodléhá nutnosti jakéhokoliv vzdělání nebo praxe v oboru. Obrázek o tom, jak to tedy často dopadá, si jistě každý udělá sám. Proč, když není možné, aby vám zuby vrtal zámečník nebo plastiku obličeje dělal krejčí, dokonce i dům musí stavět nebo se za firmu alespoň zaručit minimálně zedník, může přijít člověk, který nepozná pampelišku od jedle a provádět odborné zásahy na stromech?
Nejdříve musíme začít u kvalitní legislativy upravující postavení zeleně obecně a ve městě zvláště a jejím důsledným dodržováním, ale to už je trochu jiné téma… Za současného právního bezvětří mi občas přijde snaha o zlepšení stavu městské zeleně jako boj s větrnými mlýny. Pokud bych porovnával úroveň naší městské zeleně s jinými zeměmi EU, např. Francií nebo Německem, je to pro zjednodušení asi jako rozdíl mezi trabantem a BMW.
Velice nerad bych vzbudil dojem, že umím jen kritizovat a že mi není nic dobré, bohužel jsem měl možnost nějakou dobu působit ve sféře veřejné zeleně, a proto jen dost obtížně nacházím něco, co by bylo možné v současné době pochválit.
Závěrem bych tedy chtěl položit ještě jednu otázku: co je nezbytné k tomu, abychom měli ve městech krásnou a udržovanou zeleň? V první řadě je to uvědomění si její nezbytnosti, dále kvalitní projekty, dostatek financí na její založení a údržbu a v neposlední řadě vyšší míru sebekultivovanosti než je tomu dnes, abychom ji neničili a nerozkrádali.
Hynek Humhej
Autor je členem Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu a odborník na zahradní a krajinnou tvorbu