4. 10. 2006
Jedním z problémů, které jsme diskutovali při přípravě programu naší městské části Prahy 4, je současná praxe při vydávání místních radničních novin jednotlivých obcí.
Jde o to, že noviny vydávají rady jednotlivých obcí podle zásady „vítěz bere vše“, resp. strany na radnici vládnoucí určují plně obsah časopisu. Mimochodem, divíte-li se jeho názvu Tučňák, pak vězte, že se prý jedná o jakousi nostalgickou záležitost z raných devadesátých let, kdy politici ODS poprvé ovládli radnici, ti „délesloužící“ z nich by jej snad dokázali vysvětlit. Jde tedy o to, že pokud je zastupitelstvo tvořeno i opozicí, rovněž ona by měla dostat příležitost v periodiku prezentovat své názory. Již před lety jsem zažil situaci, kdy na Zbraslavi vycházely časopisy dva: oficiální radniční (všechno je v obci dobře), a časopis vydávaný opozicí (všechno je v obci špatně). Podobný stav je v současné době například na Praze 1. Je tam oficiální radniční časopis Jednička, časopis kritizující se nazývá Pražan, a jeho vydavatel má ambice také zasednout v městském zastupitelstvu. Nedílnou součástí každého vydání našich radničních novin Tučňák jsou fotografie starosty nebo některého z místostarostů, jak tu přestřihávají pásku čehosi nového, tu gratulují seniorům k narozeninám, tu se zúčastňují v roli starostlivých hospodářů kontrolních dnů městských investic. Zlé jazyky tvrdí, že četnost těchto fotografií je mezi nimi zdrojem jisté rivality, případně, že se podle této četnosti dá vysledovat, jak hvězda jednotlivých komunálních politiků stoupá nebo klesá. Ovšem, chcete-li zjistit například jméno předsedy opozičního zastupitelského klubu, nepochodíte. Abych nekřivdil, pomatuji si na jeden či dva články za čtyři roky, a jednu fotografii předsedy kontrolní komise (člen opoziční strany), který se nechal vyfotografovat se svým oblíbeným psem, což doprovázel článek, uvedený nadpisem „Kontrolní komise je hlídacím psem“. Shodli jsme se, že ideální by byla redakční rada složená ze zástupců všech stran zastoupených v zastupitelstvu, tedy i opozice, případně i nezávislých osobností. Slovo by měla více dostat i veřejnost a odborníci. Dovedl bych si také docela dobře představit půlstranu s názvem „Slovo má opozice“. Dalo by se myslím docela dobře zařídit, aby kultura dialogu byla vyšší, než na jakou si v poslední době bohužel zvykáme v politice vysoké. Snad se tedy zablýskne na lepší časy a v radničních periodikách dostanou slovo i zastupitelé z opozice.